Krajinou
Krajinou nicoty, tak pustou
Pomalu teče řeka času
Přes mlhu, tak hustou
Není vidět smutnou krásu
Stokrát jsem se chtěl zabít
Nikdy jsem to neudělal
Musel jsem osud políbit
Za to, že mi tě dal
Byla to jenom však chvíle
Nicoty mlhou zkřivený obraz
Naděje, že dojdu svého cíle
Osudu to byl pouhý podraz
Kolik času mi ještě zbývá
Houpeme se na vlnách řeky času
Bože můj, světla kvapem ubývá
Už tě nevidím, jenom cítím tíseň mého hlasu
píšeš opravdu dobře !!!
19.09.2011 13:10:00 | xoxoxo
Krásné, bráško. Ano osedem se těžko člověk prodírá, známe tolik jeho tváří.
05.08.2010 17:33:00 | carodejka