Bájný Ikar

Z vosku, peří ptáků bájný Ikar
sobě křídla vyrobil,
pak ke slunci vzlét.
Troufalost svou ale draze zaplatil,
vosk se roztál a on nedolét.

Z báje dávné jsem se nepoučil,
měl jsem křídla, tys to postřehla,
Ikara jsi ze mne míti nechtěla
a tak jsi mi ty křídla přistřihla.

A teď létám, vlastně skáči
stále jenom okolo tebe.
Samotnému je mi to k pláči,
jsem jak anděl, ale bez nebe.

Nu, co naplat, spokojit se musím
s myšlenkou, že létat již nikdy nebudu.
Dám si říct, že nad slunce jsi jasnější,
jiné tedy dobývat nebudu.
LP 1967