Anotace: Poučení z báje o Ikarovi na téma nevěra
Z vosku, peří ptáků bájný Ikar
sobě křídla vyrobil,
pak ke slunci vzlét.
Troufalost svou ale draze zaplatil,
vosk se roztál a on nedolét.
Z báje dávné jsem se nepoučil,
měl jsem křídla, tys to postřehla,
Ikara jsi ze mne míti nechtěla
a tak jsi mi ty křídla přistřihla.
A teď létám, vlastně skáči
stále jenom okolo tebe.
Samotnému je mi to k pláči,
jsem jak anděl, ale bez nebe.
Nu, co naplat, spokojit se musím
s myšlenkou, že létat již nikdy nebudu.
Dám si říct, že nad slunce jsi jasnější,
jiné tedy dobývat nebudu.
LP 1967
16.03.2006 13:30:00 Krtica
Zase píseň! Jsou jen dvě možnosti: nechat si ta křídla přistříhnout a nebo uletět. A teď nevím, která je horší...
14.01.2006 17:32:00 Buližník
Žádnej smutek:-))).. sarkasmus proloženej nostalgií. Jako chlap jsem ješitenj až běda:-)). Teda... dobře nám tak, když dovolíme nám stříhat křídla. Hezké a směji se:-)))