Pavouček

Chytám se do sítí pavučin
jako nepolapitelný stín,
a v proudu nekonečných chvil,
pavouček do srdce se vryl.

Jak bolestně skrytá touha,
tak nepříjemně dlouhá,
hledá si uvnitř skulinku,
hledá si ve mně záminku.

Pavouček tajemství skrývá,
po kom touží, koho mívá
v očích než usíná, než spí,
já vím, ty víš, on ví.
Pavoučku vstávej a běž,
i když je svět velká lež,
hledej si štěstí, někde tkví,
já vím, ty víš, on ví.

Branami života procházím,
bojuji proti všem nesnázím,
však jedna jediná mi zbývá,
pavouček – touha má chtivá.

Proudy slov mě tiše utápí,
omluvy, slova ukrytá v hedvábí,
pak čísi ruka mě pohladí,
a mně to nevadí,
a mně to nevadí…