Utápím se v moři lásky

Modré oči a
blond vlásky,
utápím se v moři lásky.

Nádhérné tváře a
krásný smích,
kvůli ní i umřel bych.

Teď jen píši báseň,
abych ze sebe dostal tu,
kterou jsem byl polapen.

Nesmím na ni myslet,
nesmím ji psát,
nesmím se bát,
jenže mně se nejde ani smát,
já kvůli tobě nemohu ani spát.

Proč nejsi sama?
Proč lásku nehledáš?
Proč citově nestrádáš?

Tak rád bych byl tím,
kdo do zahrady jménem ráj tě ruku v ruce přivede.

Chtěl bych tě mít po boku,
chtěl bych tě vzít za ruku,
chtěl bych se společně smát a
ne teď jak sněhulák v létě tát.

Ne teď do rána tudle báseň psát…