Nevíš nic!

Anotace: báseň to není, ale.. musela jsem to prostě napsat..

každý den, každou vteřinu, ve spánku i v bdění
jsi v mé hlavě, v mém srdci, jsi mé utrpení
jsi krásný přízrak, před kterým úniku není

každým dnem se víc a víc ztrácím
mizím sama sobě před očima
propadám se do temných hlubin
mé rozpraskané duše
brodím se svými myšlenkami
a ztrácím sílu bránit se zkáze

všude jsou jen vzpomínky
vzpomínky a Ty v nich
nenecháš mě ani na chvíli vydechnout
nenecháš mé zmučené tělo v klidu

nechápeš tu bolest
nechápeš ten čas, který se nade mnou zastavil,
abych to všechno musela pořád prožívat stále dokola
stále dokola, znovu a znovu a znovu

vidím Tvou ruku, kterou mi podáváš
máš úsměv na tváři a jiskřičky v očích,
ale jakmile se natáhnu, Tvá ruka se rozplyne
a Ty se směješ, směješ se mé naivitě, směješ se mé bezmoci
trháš mé srdce na kusy, ale ono nepřestává bít
drtíš mé plíce, abych se už nikdy nemohla nadechnout
bodáš do mých očí a slzy měníš v krev
rveš mé hlasivky, abych už nemohla křičet Tvé jméno
kopeš do mého těla a rozbíjíš mou hlavu o zem
a při tom se směješ
pořád a bez přestání ten krutý smích všude kolem mě

naplnil jsi každou buňku mého těla sám sebou
a teď po mě chceš, abych je zničila, zničila Tebe ve mně?
chceš, abych zničila své štěstí, sama sebe?!
chceš, abych se vzdala a přestala snít a doufat
zabíjíš mou naději a zabíjíš mě a směješ se tomu
posmíváš se mé hlouposti, mé víře v lásku

Ty ani nevíš, co všechno mi tímto způsobuješ
Ty prostě nevíš, jak moc to bolí
Nevíš nic!
A já Tě nenávidím a miluju stále víc
Kdy už to skončí?