Anotace: Někdo Vám vstoupí do života a změní ho, dá mu smysl. A pak - chce Vám ho vzít a zanechat černou díru.. Kdo by se s něčím takovým chtěl smiřovat?! Kdo by to dokázal jen tak, bez boje?! Naděje přece umírá poslední! Nebo jsou to všechno jen lži?! =((
pomalu se smiřuju s faktem,
že už mě NEMÁŠ rád
pomalu se smiřuju s tím,
že NIKDY už NEBUDEŠ o mě stát
pomalu mi dochází,
že teď už budu pořád sama
tak pomalu mi dochází,
že umřu jak stará panna
tak strašlivě pomalu
všechno mi dochází,
že NIC Ti už neschází
a já - měním se na nulu
chce se mi umřít
a chce se mi nedýchat
zlomils‘ mi srdce
už NENÍ kam pospíchat
NIKDO Tě NEBUDE víc jak já milovat
možná, že budeš potom i litovat
kdo ví, jak dlouho budeš mě mučit
kdo ví, jak dlouhé to trápení bude
chtěla bych vědět, co ze mě zbude
ztratí se ze mě navždy ten cit?
zklamaná životem, troska, stín v davu
beze smyslu, bez naděje
v mysli Tvůj obličej, co se mi směje
proč jen jsem kvůli TOBĚ ztratila hlavu?!
Přečetl jsem báseň 'druhé strany' z 13. 8. 2010 (mocní nesedla) a přes ni našel tuto. Musím říct, že jsem rád, že jsem na tuhle narazil. Je krásná, smutná, až ... naléhavá (?). Doufám, že už dávno není aktuální, protože s takovými pocity se dlouhodobě těžko žije. Báseň opravdu krásná.
09.11.2014 18:05:54 | ElaJah
...chtěl jsem napsat moudro,blbost,to si musí prožít každý sám a většinou nejen jednou
12.08.2010 16:20:00 | WAYWARD