Na vlnách něhy

Plachtí mé nitro jako křídla vážky,
napínám duhu našich sblížení.
Nech mě přistát nad zátokou tvých dotyků,
na Tvé dlaně,
na kterých běží pěšiny času,
co prošla jsi již tisíckrát.
A hvězdné trasy pozemských rozkoší,
které do zbláznění,
které do setmění,
Tebe mi svedou.

Hledám Tvé oči,
které zatoulaly se na rozpálených silnících
ve věčných otázkách,
kam vlastně tyhle rychlé dráhy vedou
Ty oči chtějí, abych je našel,
abych přijal jejich odraz,
polaskal Tvou svobodu
a neptal se proč.
Čekání může být i andělské,
ale i mořská vlna změní svou trajektorii
v okamžiku pouhém,
čas je relativní v jednotce věčnosti,
ale není relativní teď a nyní
nech mě přistát na Tvé dlaně a na té vlně se svézt.