Anotace: ...
Sbírka: rekonvalescence
.
I
zrušit zítra a dny bez ozvěn
kdy světlo vzpomínek
vystřihuje budoucnosti stíny
drobí nás
v ty nejmenší platné mince
v hloupý lesklý sen
s hlasem jako páv
jsme jinde a jiní
body na jedné přímce
bez návratu
beze zlosti
bez obav
jdu vstříc vlastními katu
místo srdce
ať mi už jednou provždy zlomí vaz
a promine
II
konce lásek by se měly oznamovat
aspoň slova
když nejsou gesta pohled mimika
jsem o jedné ruce hodiny
nevím která zrovna bije
těžko zvládat vteřiny
těžko vědět bez rafije
když nikdo mi nic neříká
.
03.09.2010 09:52:00 stryc
Do prokýnka,
milá paní, už zasej smutek.
------čára--------
ať je mu konec.
18.08.2010 20:26:00 pamp_elka
tož jak není, tak to už se asi vyjádřil..............pokud to ovšem právě není to... nedorozumění....:)
17.08.2010 08:51:00 hanele m.
Heda.. nejde naslouchat mezi slovy co nejsou.. a když chybí pohled, gesta, mimika.. :o)
17.08.2010 08:07:00 Heda
...však umíš naslouchat i mezi slovy.
Některé obrazy člověk slyšet nechce
některé nerad i sám sobě poví...
14.08.2010 17:29:00 Maro Deives
i když jsi zmatená v pralese bolesti,
a nikde není princ, co cestu proklestí,
přece jen bez lásky, i když je ztracená,
nebude života, jen srdce studená.