Pocity
Pocity
Anotace: co vás (mě) takhle napadne krátce po půlnoci na letní párty...
Sbírka: Myšlenky
Šumivé vínko pomalu stoupá do hlavy,
okolo jede rytíř bezhlavý,
vodnička bublá,
vítr si zpívá, hurá.
Muzika hraje, lampión mává,
má láska se do rytmu kývá,
komáři mají tu okolo žně,
oheň dohasíná a pomalu žhne…
Tak zachraň mě, hladina se okolo mě zavírá
a všechno utichne,
jen poslední tóny vzduchem zní,
jen poslední věta a vše odpluje.
Snad ten člověk když sní, s ní unikne.
Jen letmé obětí a hned v zápětí,
zase vír vše roztočí,
zase láska tvou mysl zotročí,
zase láska tvé srdce obměkčí.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Emily: Jo, něco v tom smyslu mě napadalo taky. Ale měl jsem při psaní těch několika veršů hodně smíšený pocity. A jak píšeš, snažil jsem se uchovat světlo onoho okamžiku co nejdéle, vidět všechno kolem sebe v lepších barvách a užívat si života :) A myslím si, že se to (ten pocit a nepromarňování života) klidně dá přenést do normální reality a přece nemít na očích růžové brýle ;)
01.09.2010 15:32:00 | Le ver luisant
Asi je to nutně ovlivněno alkoholem (to doufám, že jen v malé míře..) a taky pocitem, který vytváří léto, svoboda a celá ta veselá atmosféra kolem.. Člověk si v mysli vytváří různé cíle a slibuje si, že udělá cokoli, jen aby k nim dospěl a je i celkem (v tu chvíli) jedno, jak moc vysoko leží.. Na všechna zklamání si v mysli najde úsměv, i když poněkud smutný, je v něm jakási naděje, že zítra udělá cokoli, aby už žádná další do sbírky nepřibývala, ale jen pokud tahle chvíle bude trvat co nejdéle a nezačne si během ní pořádně uvědomovat realitu a celé své okolí v jiném světle, než je světlo právě toho okamžiku..
Nevím, jestli tě navíc napadá i tohle, takže pokud ne.. ber to jen jako jakési "zasnění se" čtenáře tvé básně ;)
28.08.2010 22:34:00 | Emily Winnacott
