Budeš má?

Já schoulený teď v křesle jsem,
co, zlato, se mnou děláš jen?
Tvůj pohled touhy v srdci nosím,
vidět ho zas Boha prosím.

Já nikomu Tě nikdy nedám,
v myšlenkách Tě, lásko, hledám.
Neznámá jsi zatím pro mě,
dej mi duši, vlož ji do mé.

Nemohu jíst ani pít,
city mám jak slabou nit.
Verše srdcem skládám pro Tebe,
asi zamiloval jsem se do Tebe?

Iluze či pouhý sen se zdá,
jestlipak mi srdce dá?
Bude, ona, přítel můj?
Bude moje? Budu Tvůj?

Otázky mě trápí v duši,
srdíčko mi těžce buší.
Nemusíš si mě hned brát,
to jen verše Tobě skkládám rád:)