Sám

Anotace: 30. dílo, ani jsem nečekal, že někdy toho tolik stvořím...

Stojí tu tak sám,
Do dálky neustále zírá.
Přemýšlí, co bylo, je a bude,
Slzy do rukávu utírá.

Není to tak dlouho,
Kdy ho měl taky někdo rád.
Jenže je to krátká chvíle,
Co ten druhý na lásku si už nechce hrát.

Nemůžu ti říct, že nemám tě ráda.
Co ale klidně můžu říct,
Už v tom není nic víc.
Naše jiskra dávno pohasla.

Ta slova mu snění přervala,
Už ne oni dva, jen ona a on, každý sám.
Ona už ten svůj život zas žije,
Ale on tu na svahu stojí sám.

Byl jsem pro ni pořád málo
Nebo nebyla ona pro mě nikdy dost?
Můžu žít život bez ní
Nebo mám času obětovaného jí litovat?

Tak tu pořád stojí na svahu sám,
Nad svou budoucností váhá.
Navenek jakoby hořel,
Uvnitř však cítí prázdno a chlad.

Byla jsi pro mě vším,
Teď jsem ale jen sám.
Přemítám nad budoucností,
Co teď udělat mám?