Slavičí pírko

Spánek již klesá na víčka, zlehýnka,
jak pírko slavíčka,
jež vyzpívá až do nebe,
že mé srdce tluče jen pro tebe.
Jen tobě každý večer verše skládám
a přitom tělem, duší strádám.
Jsi jako nemoc a zároveň lék.
Jsi mojí oázou na poušti
a já jak ten poutník,
kterého síly opouští.