Chybíš mi. Teď...

Chybíš mi. Teď!
Ne zítra, za měsíc, za sto let...
Právě teď,
v tuhle chvíli,
mi srdce téměř nebije,
ochromené náhlým poryvem smutku,
který se usadil v odlehlých síních mé duše.
Tam!
Přesně na místech,
kde se už dávno těsná co cítím.

Křik, který se bojí hluku
a touha, co se straní světla,
i dnes slavík zpíval s trnem v hrudi,
ale růže,
ta dnes nevykvetla...