Krajina s křídly

Anotace: Šestáková poezie z miliónového léta. Proč jsou názvy až na koncích? A jsou to názvy?

kdyby to aspoň tolik nebolelo
spálená kůže když táhnou z pole
rozmazlená těla
a skoro to děsí jak lehko
naučí člověka polykat hřebíky
(pokora)

***

slunce se zbláznilo a my
v pichlavé trávě rovnáme záda
únava oči zalehla
a divná tíha střemhlav padá
provaz se rozplétá a my
plujeme naznak dolů proudem
slunce je odpověď
a my…
(na chvíli bezhlaví)

***

modrou tužkou smutky píšeš
dlouhé řádky vlají tmou
a pořád bloudíš
stříháš si vlasy
plamínek před cílem někdo ti zhasil
bojíš se nadechnout
princezno pobledlá
bojíš se tančit když touha tě posedla
jen struny kytary
tajně ti zpívají
písničku o snech
(blues)

***

jsem 49
a kdo je víc
když mraky kloužou jak čísla v automatu
má sázka na déšť
naději na výhru?
jsem jenom číslo a je to líp
než větrným mlýnem nechat se smést
jsem 49
a co jsem víc
(chvíli nic)

***

umřu
a raději už předem
cizí bolesti
a vlastní hloupost tlačí pod žebry
jenže z té vůně se točí hlava
znova
znova
znova a jedinkrát
(láska)

***

hučení v uších a prázdno v hlavě
křičící krása s nadpisem
SVĚT
v kartách zas prohrávám
červení kluci se mi pletou
a prázdno v hlavě duní
a voní čísi vesta
ve spánku beze snů
přerostlý heřmánek a plantáž malin
milion ptáků zběsile zpívá
v hlavě to duní
(svět voní)

***

až jednou všechna tráva zezelená
a stromy ohnou větve
ke světlu
aby všechny cesty vedly alejemi
a slunce hřálo skrze déšť
zeleno voda květiny a ptáci
aby se vzbudila píseň
(přání)

***

včera ochutnali věčnost
dnes moře
nádech
křik
a život jako by byl víc
v plachtění racků bolest uvízla
roztříštěná
v písku s drahokamy
a my
víme už jak malí
(čekáme na slunce)

***

trochu tmy
a světla víc
déšť není štěstí na překážku
dokud je písnička
nechybí nic
(barevnej svět ti ráno dám)

***

jako prázdný den
slunce se dívá jinam
plevel v řádcích roste bez smyslu
není komu
dal bys květinu
den jako prázdný
bez tvé vůně
(stýskání)

***

pnutí
trochu do úsměvu
a maličko jako by bolelo
zmoknout
spolu a zvlášť
a teď už vím
jak voní světlo
a nejde ho pustit
jen to pnutí jako do úsměvu
(do pláče)

***

jsem v pohádce
a bojím se
že se jenom zdá
krajina s křídly
a divnou hudbou pod povrchem
nádech
s hlavou v mracích
křičet špatné jméno
věčnost!
(krajina s křídly)

***

den jako k šeptání
stvořený
z bílých kamínků a deště
koutkem oka
zahlédneš srnku
a je pryč
otisk kopýtka na duši
bolí
(tak něžně)