Umřela

Doteky vesmíru a obrovská touha
z tisíců snů jen našedlá šmouha.
Ulehly pod deku v zeleném oparu
proč všichni pořád smýšlejí postaru.
Utři si slzy nikdo tu není
člověku druhému duše se plení.
Pravda je docela na jiném konci
zvonit lze rolničkou nejenom zvonci.
Pod starou střechou kdosi tu zmírá
přes temný závěs do srdcí zírá.