Déšť

Anotace: Opět jedna zamilovaná básnička vytvořená na začátku školního roku první den na intru.

Venku prší a já sedím za oknem,
pořád na tebe myslím, nemůžu tě dostat z hlavy ven.
Šedé počasí nahání mi strach,
protože to znamená spoždění českých drah.

Venku prší a já čekám na tebe,
ty smutníš a já jsem štěstím bez sebe.
Chci ti pomoct ale nejde to,
protože jsi ode mě tak strašně daleko.

Venku prší a já stojím před domem,
krásnou tvář spatřím jediným pohledem.
Tvá postava se ke mě blíží,
moje oči k tobě vzhlíží.

Venku prší a jsme tu sami dva,
tisknu se k tobě a nechybí mi odvaha.
Polibek naše rty spojí,
nás dva už nikdo nerozdvojí.