Anotace: ...miniaturka ...o lásce snad ...
Houstnoucí tmou, tichou, vznešenou
láskou nasáklou houbou
teče černý čas.
Vstřebávám ten pomalý, mocný tok
a nechávám se zalévat
klidem snů
beze slov.
Sbírám vzpomínky
roztříštěné do tísíců kouzelných střípků.
Pestrobarevný náhrdelník života
bez cíle, bez konce.
Vdechuji vše kolem sebe:
vůni trávy, třpytivou oblohu, oceán noci
tvou opálenou kůži, hnědé vlasy.
Vdechuji tě
a nikdy nechci vydechnout …lásko.
Vdechuji Tě, ač plavý je můj vlas
já vdechuji Tě s veškerou svou silou
a k Bohu šeptám pro chvíli mě spas
a zápěstí mi omotej svou stuhou bílou...
12.11.2010 13:22:00 | šuměnka
Jejku, tohle se Ti mocka povedlo, pro mě to má sílu, hloubku, zvláště závěr mluví za vše. ST! je zde skutečně málo... znovu si to přečtu, opravdu mě to uchvátilo.
13.10.2010 06:59:00 | NikitaNikaT.
no..kouzelná ..taková podlamovačka..každý babě se po přečtení podlomí kolena, chych :)
10.10.2010 12:55:00 | Noc17
...žádná miniaturka...to by chtěla zažít většina žen...krásně si "maloval"...a mně se hezky četlo...
14.09.2010 09:41:00 | oběžnice