Deštivec a Sharareh poem

Lasturková báseň dřímá v rozpustilce
To vodnice skloněná nad šerým obzorem
Rosy zesinaly v tichu při mrazilce

Sharareh na koni opustila zem!

: Letíš mezi vločkami snů něžných
: straníce se růží z Jericha

* Chceš zhasit jas jisker, duši věznit,
* když v poušti bez vůně usychá?

Do zlatavých moří slunce prší rudé -
to mé slzy kanou nad šerým domovem
Na okřídleném koni vrať se mi osude
Ranil jsem, ach ranil.. srdce princezen

Uniklo mi nebem k tónům šípkovým,
se soumraky mlhy vytasilo ostny
Za nachových večerů bloudí pobřežím
Je bílých velryb ráno? Ptaly se ros tmy
a v lásce.. pršelo...