Pozdě

Nad námi sta mraků,
které číhají na svůj okamžik.
Na tu osudnou chvíli,
kdy nás ubijí dešti,
ale i přes všechen bolestně smířený křik,
budu jako hrdina bájí mít zaťaté pěsti.

Po té bitvě bez vítěze
budu hledět Ti do očí svými slovy,
právě jako teď.
Budem spolu čekat...
nevíš nač, že?
Až budem mít náš klid zpět