Chvějí se modřínové oči
půjdu spát
do zátiší obrazu
kde tabák a kmín
voní náměstí starců
hrají domino
praží mandle
v unavených bačkorách.
Pochopily život
oděni do vrásek času.
Odbíjí dvanáct
nemůžu spát
housle pláčou strunami
Beethoven
stíny a zdi
mě chrání.
Mám totiž obrovskou touhu
rozbít noc
jež mi brání
v cestě za tebou.
Jo, to už je něco, akorát to na mě moc nepůsobí zamilovaně. To, že to snad píšeš pro nějakou dívku, to dáváš najevo jen v tom posledním verši v cestě za tebou. Na mě to působí jak kdybys byl unavený životem a sám se teď z toho cejtím ospale. :-) Ale tip si zasloužíš. *
25.09.2010 08:09:00 | CRASH
Moc pěkně podané, lehce smutné, ale žádostivé a toužebné, víš o čem píšeš a to je víc než dobře... ST!
20.09.2010 21:03:00 | NikitaNikaT.