Přízrak nevinnosti.

Já přečetl si z nachu tváří,
že panenskost z Tebe jen září,
jako by anděl slétl sem,
na naši víc než hříšnou zem.

Myšlenku nepojalas jinou
než blankytnou a přenevinnou,
nabízím krůpěj lásky své,
chci za ni doušek z číše Tvé.

Ať v obláčku, či v pouhé kytce,
dovedeš kráse podivit se,
v polibku sličné křehkosti
znát zrcadlení vděčnosti.

Není, kdo by Tvou duši mučil,
lžím jazyk Tvůj se nenaučil,
A oči? ...každý přečet v nich,
že nevíš, co je první hřích.

Klopýtám ve Tvých šlépějích,
ve stínu křídel andělských,
já pozbyl jsem kus srdce svého,
Ty zase cosi andělského.

Má duše láskou opitá,
hned tančí, hned zas klopýtá,
svět žene lisdstvo stále vpřed,
...jen s láskou chci se navracet.