Toulavá samota

Zahřát dlaně a ze rtů Tvých číst
slova co nevejdou se na jeden list
Cítit a vnímat náhlé bezvětří
neříkat samotě,že je to neštěstí...

Být holkou třeba jen tak do deště
nechat se políbit někde na cestě
Z ďolíčků úsměv Ti smět darovat
a Lásce říkat:Teď umím opravdu milovat...

Začít se ptát na náhody
proč osud dělá pořád chyby
Kdy my dva se konečně potkáme
proč se pořád někde touláme....

Samota má oči zavázané
jen Láska boty prošlapané
Čeká pořád na stejném místě
u mě v srdci,vím to jistě...


tak možná příště....