Už nic...

Prázdné ruce mám,
štěstí a lásku už nehledám.

Nemá smysl ztrácet styl
ten pravý už se mnou byl.
Jenže pak se vytratil.
Jednou za svítání,
zabil lásku mou
jednou ranou
tvrdou dlaní svou
a zmizel za jinou.

Vracel se za soumraku ke své ženě,
ke svému stolu.
Zbytek lásky mé něžné,
utopil v akoholu.

Jen škoda, že jsem neplavec.
Trochu zapomněl na tak důležitou věc.
Plácala jsem se na hladině.
Ubývalo mi sil.
A přišel někdo jiný,
mě plavat naučil.

Jenže asi jinak než si ten pravý přál.
Dal mému životu nový směr a tak plavu sama dál.