Plamínek ze svíce

V noci tajemné, když svítí měsíc,
tancují stromu větve, světlu vstříc.
Hrají si se stíny, v tichu mluví,
láska Tvá ke mně, mě ve snech loví.

Vždyť srnka lovci utíká,
neb zemřít nechce,
ale láska Tvá mě objímá,
tak něžně a lehce.

Dívám se k měsíci,
vidím okolní zář,
v plamenu ve svíci,
vidím Tvou tvář.

Tančíci plamínek
vnímá mé myšlenky,
bez větších námitek
bez mé panenky.

Vracím se ke dnu,
kdy v náruč jsem Tě měla,
teď jen ve snu,
přivinout jsem Tě směla.

Těším se na zítřek,
bez Luny a měsíce,
do Tvých dvířek,
bez plamínku ze svíce.