Tvoje mrtvá slova,
cítím stále blíž,
mám z nich hrozný strach,
ale to ty víš.
Tvůj harmonický hlas,
ku smrti mě žene,
a pohled lidských mas,
mi drtí hlavu denně.
Chladný vítr fouká,
nese vůni tvou,
i když pohled můj je tmavý,
vidím tě před sebou.
Tvůj hřejivý chlad,
hladí mé vyschlé ruce,
brzy probudím se snad,
v úsvitu měsíce.
Ucítím tvůj dotek,
tvé tiché něžné já,
zapálím svíce knotek,
a zjistím jak jsi nádherná.
Tvá krása skryje slunce,
a vůně tvá vzduch vzduch zradí,
začíná konec konce,
když oči tvé do mé mysli hledí.
Krásná básnička..akorát jsem se těšila na další a ono nic..ale i tak dávám SuperTip =)
10.12.2010 23:14:00 | Lioness
Také tě vítám v modrém světě... Líbí se mi tvé uvedení a těším se na další a další a další a... :o)
04.10.2010 11:29:00 | labuť
Vítej na Literu! Na první dílko to není špatné, po profesionální stránce k tomu snad nemám co napsat, a po té pocitové nebo emoční nebo jak... Silná atmosféra, cítím ten chlad a dovedu si ho představit, a ty další věci taky. Prostě - na mě zapůsobila, takže hned napoprvé za plný počet bodů. Doufám, že laťku dodržíš ;)
03.10.2010 23:54:00 | J.U. Ray