Znovunalezení lásky ze základní školy

Anotace: Když člověk po několika letech potká starou lásku ze školy a znova zahoří...

Sbírka: Milostné verše z úpatí Krušných hor

Ať dělám co dělám, nemůžu si pomoct,
zas si jednou připadám jako v lásce dorost.
V tvojí blízkosti se nebojím
a díky tobě všechno ustojím.
S tebou na nic nemyslím
a v těch chvílích jsi mi vším.

Měl jsem tě rád už na základní škole
tenkrát mi ten tvůj říkal "nesahej na ní Vole!".
Pak jsme se rozutekli do světa,
začala nová etapa, životní osvěta.
Z nás malých dětí se stával někdo jiný
pomalu jsme se stávali dospělými.
Každý z nás žil vlastní sen,
už nemyslel jsem na tebe každý den,
jeden na druhého jsme tak trochu zapoměl.
S někým jiným jsem svůj život měl.
Ty se svými zase jsi se smála a plakala
vzpomeň, kolikrát jsi mě za čtyři roky potkala?
Stali se z nás zkrátka cizí lidé,
Nikdo nečekal, že tenhle den jednou přijde.

Pamatuju si to jako by to bylo dnes,
když nás spolu autobus po dlouhé době vez.
To vzpomínali jsme na staré časy,
ale tenkrát v tom nic víc nebylo, asi.
Žili jsme prostě tak, jak nám život dovolil,
každý z nás se párkrát láskou popálil,
prožili jsme si to svoje dané
občas dobré, někdy špatné.

Tak jednou od vlaku jsem tě vezl domů,
snad náhoda či osud chtěli tomu,
že pár dní potom jsem se nudil
a myšlenku na tebe můj mozek vyplodil.
Slovo dalo slovo a byli jsme zas spolu,
jezdili jsme autem nahoru i dolů
a postupně to přešlo v každý den,
pomaličku se tak rodil náš nový sen.
Většinou někde v lese v autě jsme seděli
a o čem mluvit vždycky věděli.
Při dešti u kafe na benzínce
probrali jsme život od duchů až po milence.
Začal jsem se líbit dokonce i tvojí fence.








Bylo mi s tebou dobře, viděl jsem tvůj smích i pláč,
když trápil tě ten nerozhodný sráč.
Viděl jsem tvé rozhodnutí i jak tě to trápí,
ale taky jak se to trápení pomaličku tratí.
Možná o někom jsem ti otevřel oči, když nechtělas to vidět
pomalu jsem se před tebou přestával stydět.
Ani nevím, vlastně jak se to mohlo stát
ale v práci i doma se mi po tobě začlo stýskat.
Měl jsem k tobě stále blíž
nevědomky jsi mi sundala ze srdce mříž.
I když jsem to nechtěl nechat zdát,
nepřestal jsem se lásky bát,
ale začal jsem ti plně důvěřovat,
dovolil ti svá tajemství znát.
Teď je tomu právě tak,
že začal jsem se ještě více bát
toho že to křehké "něco" mezi námi by mohlo zkrachovat,
na nějaké maličkosti ztroskotat,
že přede mnou začneš utíkat.

Nemůžu nic jiného než světu to vědět dát,
že tě miluju, nemám tě jen rád.
že jsi jediná kdo mě může znát,
že jsi jediná, komu dovolím mě milovat.

Ty jediná na světě máš velký dar,
že vyléčíš každý můj žal,
i kdyby bájný ragnarök nastal,
díky tobě budu žít dál.
Ty jako jediná umíš se mnou to co nikdo jiný,
s tebou totiž není každý den šedivě stejný,
ty jediná vyléčíš mé splíny.
Ty jediná mi umíš vehnat v oči slzy,
zase vykouzlit můj úsměv v zápětí.
Na tebe jedinou myslím po ránu brzy,
a jen kvůli tobě šel bych do podsvětí.
Když na trávu dopadá rosa vlahá.
myslím stále jenom na tebe má drahá.
Jediná ty máš mojí duši v dlani
a jen tvoje ruka jí před zničením chrání.

Asi tahle báseň není jako jiné,
asi tohle dílo není tolik povedené.
Ale o to je víc ze srdce,
napsané při noční pracovní odmlce.
Když měl jsem tě vhlavě a nemohl jsem spát,
tak jsem svoje pocity musel rozepsat.