Anotace: ... pomáháš mi nést tu tíhu ...
Všechny křivdy světa beru na svá bedra,
konejšíš mé ego, krajina mi zšedla,
chápeš moji snahu, dodáváš mi sílu,
Tvá láska je stálá, jako břehy Nilu …
Kapky ze Tvých slůvek skrápí moji duši,
stékají po stěnách, láska mokro suší,
pošeptáš mi věty, které chci teď slyšet,
jak motýlí křídla šimrají mi v břiše…
Pocity se vrací, dávno rozprášené,
jsi ten, co hasí splíny, hladí poraněné,
bezpečí a poklid mají svoje místo,
zrada nemá šanci, mezi námi čisto…
Tvá básenka je kouzelná a silná... krásné pouto, upřímnost, opora... kterou také mám, a možno o chloupek víc, než před tím, kdo ví... já to neměřím. Tvé dílko je mi blízké a tak... mockrát děkuju za to hezké počtení. ST!
12.10.2010 07:30:00 | NikitaNikaT.
Ještě že na ta břemena není člověk sám.
I básnění odlehčí dušičce tíhu, je-li.
08.10.2010 22:45:00 | s.e.n
Umění žít ,toť věděti
jak vychutnávat malé radosti
a unést velká břemena...to pravili již moudří přede mnou
ST
08.10.2010 13:50:00 | Mbonita
Nelze se vším žít,
to snad chápeš....
A to co můeš mít,
nemáš, jelikož v temnotě tápeš....
sám...
08.10.2010 13:15:00 | whiolet