Návštěvnost
Všechny křivdy světa
Všechny křivdy světa
Anotace: ... pomáháš mi nést tu tíhu ...
konejšíš mé ego, krajina mi zšedla,
chápeš moji snahu, dodáváš mi sílu,
Tvá láska je stálá, jako břehy Nilu …
Kapky ze Tvých slůvek skrápí moji duši,
stékají po stěnách, láska mokro suší,
pošeptáš mi věty, které chci teď slyšet,
jak motýlí křídla šimrají mi v břiše…
Pocity se vrací, dávno rozprášené,
jsi ten, co hasí splíny, hladí poraněné,
bezpečí a poklid mají svoje místo,
zrada nemá šanci, mezi námi čisto…
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tiskkrásná..ST
17.10.2010 19:14:00 | dream in emptiness
Souhlas s komentáři pode mnou a proto "jen" ST
15.10.2010 11:07:00 | Tamara
Tvá básenka je kouzelná a silná... krásné pouto, upřímnost, opora... kterou také mám, a možno o chloupek víc, než před tím, kdo ví... já to neměřím. Tvé dílko je mi blízké a tak... mockrát děkuju za to hezké počtení. ST!
12.10.2010 07:30:00 | NikitaNikaT.
Tak krásně tohle dokázže napsat jen žena.))
11.10.2010 11:07:00 | carodejka
prostřední sloka - jako kdybych to psal sám - dokonalá :-))
10.10.2010 08:08:00 | cado
Ještě že na ta břemena není člověk sám.
I básnění odlehčí dušičce tíhu, je-li.
08.10.2010 22:45:00 | s.e.n
krásné pocitové verše..ST!
08.10.2010 22:37:00 | hašlerka
Umění žít ,toť věděti
jak vychutnávat malé radosti
a unést velká břemena...to pravili již moudří přede mnou
ST
08.10.2010 13:50:00 | Mbonita
Nelze se vším žít,
to snad chápeš....
A to co můeš mít,
nemáš, jelikož v temnotě tápeš....
sám...
08.10.2010 13:15:00 | whiolet
Neber si toho tolik, ale hlavně, že máš oporu.
08.10.2010 11:46:00 | Psavec