… a světlo dne mě neruší v cestě za vůní

… a světlo dne mě neruší v cestě za vůní

Utíkám ze smutných hlubin lesa
a do mlžných bažin beznaděje
nehoním se za bludičkou

Tvář Luny je tak krásná
přes větve dolů shlížející
když jeleni už složili parohy k spánku
a světlo dne mě neruší v cestě za vůní

Kdo vrhá se jen za nosem
nechlazených citů
štěstím zahoří
a duši si popálí
i v jiskrném vánku

Omámen spadne do tůně
a ústa a oči zalije mu slatin maz

Krása lačných propastí
nemá v noci kaz

Autor Juan Francesco de Faro, 14.10.2010
Přečteno 364x
Tipy 15
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Pro mě je tvář luny někdy jako maska
skrývá mnohá tajemství ale i chlad
Pak cítím její moc a temné stíny co pohltí
poslední hvězdy..tedy někdy to tak cítím..
když mám špatné období

Ovšem tvá báseň je moc hezká a i název básně má zvláštní zahalené kouzlo světla! ST.

15.10.2010 15:27:00 | xoxoxo

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel