Zeď
Zeď
V pokoji mém sedí žena,
krásná avšak věčně němá,
Tvář její smutek vhání,
tvář této bledé paní.
Hledím na ni s jistým zájmem,
jsme dva lidé s jedním nájmem,
to jediné nás pojí,
srdce jedno,osud dvojí.
Je to kráska,
můj svět,
věčná láska,
moje zeď.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Vím,ty používáš více cynismu,více hnusu...to mě se příliš nedaří,ale snažím se na tom zapracovat,mám napsanou jednu ve skicáku u Domči která by se ti mohla líbit,jen ji sem dám až budu mít zase skicák
16.10.2010 08:05:00 | Désolé
je to dobře napsaný...já tam použil víc toho cynismu..sakra asi se ho nezbavím..humor z deprese...Mimochodem Jolana se semnou nebaví..a mravenci..jsou všude..
15.10.2010 23:03:00 | Lamorte
Ano,přesně tohohle jsem chtěl dosáhnout,jsem rád,že se mi to povedlo..ale není to čistě z mé hlavy,námět mi dal kamarád Tom,ikdyž o té inspiraci neví,kterému za to moc děkuji
15.10.2010 21:14:00 | Désolé
Pořád jsem při čtení myslela na nějakou ženu a ona je to zeď,nebo pokoj,který je s Tebou spojený a asi nyní samota,jestli jsem Tvou báseň správně pochopila-fakt zajímavé,dobré!
15.10.2010 20:59:00 | CULIKATÁ
