Na okno
polož rty
já venku
budu tvůj mráz
spálíš se
skleněná hráz
na okno
přitiskni dlaně
s něhou
vypal je do ledu
do očí šeptej
všechno co nesvedu
na okno
líbej mě
naposled
s nehraným spěchem
odcházím
nešetři dechem
na okno
a z dechu mýho jenom květy ledový
...rozbít to sklo...
co pak bys dělal
nikdo mi nepoví...
tak už jen na okno
co nám kam uteklo?
nechám nám sentiment -
ne, nerozbiju sklo...
střepy a pravda
jsou vostrý řezavý
rány snad srostou
jizev tě nikdo nezbaví...
25.10.2010 10:03:00 | pamp_elka
A právě mně dech nestačí, když přečetala jsem si Tvoje nádherné dílko, které rozhodně stojí za to počtená a jisté pozastavení se, vcítit se do slov, jenom si to, na malou chvílu, představit. ST!!!
22.10.2010 10:16:00 | NikitaNikaT.