Anotace: ...o lásce? ...snad ...
Vlny života, jedna za druhou … tříští se o mě
drobné kapky stékají mi po tváři
zanechají po sobě … jizvy otevřené do krve.
Na ostrově někde v moři
kde Golfský proud lásky
vlní se pod hvězdami
skrývám jizvy milování.
Slzy vodní tříště vytrvale … jemně prší
poraněné … rozbité o skály
v jizvách oheň zapálí.
Vlny lásky
tuláci neklidné krve
s nekonečným smyslem pro marné touhy
uhaste oheň v mém srdci
svými mocnými hlasy
plných vášní … nadějemi.
Zas vidím tě, má Afrodité
stát po kolena v mořské pěně
nad nekonečným oceánem
neklidného života.
Nevznáším se v bublině
jen měním se
a přetvářím představy
v rytmu vlnění.
I já Tě vidím Poseidóne můj
na vlny života už prosím nežaluj
tříští se o Tebe a stejně tak Tě svádí
bez nich se, můj milý má láska nenaladí...
12.11.2010 12:29:00 | šuměnka
Tvá slůvka vtahují do malého snění, kde příboj, jeho vlny, objímají skály, milují se...
31.10.2010 19:03:00 | NikitaNikaT.
Kdykoliv otevřu nějakou tvou novou báseň vím, že si počtu, že se v ní i najdu a to mám ráda....tak jako zamyšlující slova a čtení mezi řádky :O)
28.10.2010 18:07:00 | whiolet
Nenapadá mne kometář, ale pocit z básně je zvláštní a hezký... a tak to má asi být...
27.10.2010 15:40:00 | labuť
Moc hezky vyjádřeno, mám také někdy pocit že jsem skála o které se tříští vlny.
26.10.2010 23:53:00 | carodejka