Anotace: pořád je to tady.. =(
někde tam v hloubce, v dáli mého vědění
zní tóny Tvého hlasu
a já?
nikdy nezapomenu na tu krásu,
kdy polibky znamenaly víc, než slova
ztrácíš se z mého srdce
však ostrost touhy nemá hranic
tak proč je mi pořád tak na nic,
když v poklidu bloudím samotou svého světa
se zklamáním a smutkem ruku v ruce
proč stále se trápím nad dávným snem
a s bolestí v srdci proklínám ten Den,
kdy dvěma slovy rozevřel jsi propast
mezi našimi světy
„už ne“
tak co zmůžou slova, věty?!
/a já stále padám.. /
až moc sebelítosti, možná zním jakobych ti to daval sežrat, ale není tomu tak.
Popravdě bych teď něco rád napsal: čekal jsem, že se změníš s nástupem do školy, ale tak nějak jsem předem tušil že to bude to stejné. Ano chybu jsem tedy neudělal, necítím to tak, jsem rád že je to jak to je, ikdyž sám nemám nic.
promin
05.11.2010 21:01:00 | Zayo
snad jednou se ten pád musí spomalit a pak musíme zase stoupat..ale je to tak Těžký..ani nevíš jak mě tato báseń je blízká..ty pocity a tak..někdy to je všechno na h....!
29.10.2010 11:28:00 | xoxoxo