Anotace: ..................
Jsi stránkou papíru
v životní knize
já měl jsem to štěstí
v Tebe mohl jsem psát
náhle však řádek
pod prachem zmizel
proč časem zašel
já musím se ptát
řádky, jenž mluvily
skrze mou duši
v nich psáno vše
co srdce mi šeptalo
mé city upřímné
tonuly v tuši
po poslední tečce
jen ticho zůstalo
mnohokrát ptal jsem se,
mnohokrát snil
dál odpověď hledal
na svoji otázku
kamínek pro štěstí
mi po Tobě zbyl
s ním otazník, zda-li
jsi věřila na lásku
navěky slova
vzpomínkám zůstanou
už vím, že ta kniha
byla jen Tvoje
hledám poslední větu
než myšlenky ustanou
dokončím příběh,
nikdy nevzdám se boje
přeji si jen,
aby pravdu jsi znala
že mou první láskou
již zůstaneš navždy
děkuji za ten dar,
jenž jsi mi dala
dar, který v životě
přeje si každý
Děkuji Ti!
hezké vzpomínání na první líbání,noc vášní v náručí první lásky v uších mi vyzvání...
:-)
08.11.2010 11:49:00 | Sisinka
dotkla se mě tam někde, kde už nejsou cesty
vzpomínka bělostná, lem šatů nevěsty...
07.11.2010 20:53:00 | Verena
Na první lásku nikdy nezapomeneme. Ta je ukrytá hluboko v našem srdci .ST!
05.11.2010 11:51:00 | Bona
Víš, každý okamžik je nové psímeko, slůvko, jen pouhá čárka života pera, které píše novou a novou stránku, další list, než vyhasne naše svíčka... ano, pak je kniha láska, snad píše se přes kopírák z knihy života, buď se z chyb poučíme a jdeme dál, nebo se stane něco, co se opakuje a možno je to tím, že píšeme dál a dál a neohlížíme se zpět... láska bolí, to ano, ale poslední věty jsi hoden pouze ve své knize ty sám.. a na tu máš ještě moře času. ST!
03.11.2010 09:33:00 | NikitaNikaT.
Krásné vyznání a souhlasím s N., první láska je zůstává navždy v srdci ukrytá.
03.11.2010 09:08:00 | Tamara