Láska...

Lásko... dobrovolně nasadíš nám pouta

Láska... podobná rzi napadáš naše železná srdce
jako fyzikální zákon, k sobě nás poutá

Láskou zasaženi... kdekoliv, kdykoliv a prudce

Ty a já
jako se zvedá horská dráha
a cesty vzhůru
a potom
v tom
páááááádu

ty a já
jako žár a jako led
všechno se míchá
a splyne
v tom
vodopááááádu


...

vlastně je to hezký...
boty co zůstaly rozházený v chodbě
na zlost sousedům
závěsy co stejně nešly zatáhnout
sny sny sny milion modrozlatejch snů
vybouchlo jako ohnivej koncert
soukromej ohňostroj
soukromej striptýz
soukromej dotyk nesmrtelnýho citu
asi jsme lásku zdědili v genech
a jednou ji pošleme zase o generaci dál...

kouřím z otevřenýho okna
a našedlé šupinky popela
letí někam mezi stébla trav

sprchuješ se a na tvém růžovém krku
se krásně třpytí kapky vody
jako náhrdelník

Co všechno nám letí hlavou?
všechny ty pády, vodopády
ledy medy lásky pásky
každá vteřina světa voní něčím novým
novou chutí novým činem,
ale třeba je to jen zdání
tahle naše minuta hodina den
třeba je navlas a nachlup stejná
jako to máš ty... nebo mít budeš
nebo jsi měl...

Láska...

jenom to má naše tváře
naše jména
nosí to naše šaty
bydlí to v našich kulisách
hraje to naše hry
žije žije žije
a potom náhle umírá.

Tě mám dovopravdy rád
a ty mě taky