Klišé II.

Záchvěvy jarního stébla ve slabém vánku,
Prvním polibkem vysněným v polospánku,

V zimním kabátu a jarních šatech,
Holé chodidla i úsměv na rtech,

Když poslední vločka dopadá do trávy,
Když oslavenci připijí na zdraví,

Procházíš se mezi stébly; nehybně stojí,
Chvíli samy, ale přece Tvoji.

Když zastaví čas a zhasne svět,
Neštěstí v lásce, štěstí do karet.

Procházíš se mezi stébly jako dáma,
Se spoustou z nich, ale sama.

Sklání se vlivem slabého vánku,
Však s Tvým polibkem,



Vysněným v polospánku.



… lásko.