..o Lásce ospalé..

Láska si ustlala na listí v závětří
/ chtěla si zdřímnout jenom na chvilinku /
a mnoho kroků přešlo půdou rynku
a mnoho květů proletělo povětřím
než vzbudila se jiskrou od ohýnku...

Láska se protáhla a zmateně se dívá
/ a hlavou prolétlo jí mnoho myšlenek /
jak dlouhý spánek byl, zda trval rok či věk
pár lidí sedí tam, kde oheň dohořívá
Kdo z nich jí postrádal, když hledal srdce lék?

Láska si v tichosti nazula škorně bílé
/ a v ladných pohybech se ohni dává blíž /
Chce slyšet lidí hlas, chce hltat plnou číš
jak o ní rozpráví, v horoucí živé síle
že bližší mnohým je, než nebe nebo kříž…

Láska už na dotyk je muži v šedé říze
/ a jeho sytý hlas se nese tmavou nocí /
Hovoří o lásce s něhou tak srdcervoucí
že náznak pochybnosti u ní rázem zmizel...
A s nonšalancí vnadných dam se zhoupla ve svých bocích…