Psaní

Psaní

Anotace: snad psané před sto lety, i teď však platí. Pravá láska nezná hranic.

Sbírka: Srdeční záležitost.

Píšu vám pane malé psaní
píšu vám sama nad snídaní
tak smutně je mi, smutně samé
když nejste se mnou, vy můj pane.

Když v dáli svoji plachetnici
ženete větrem po kružnici.

Po kružnici rovníkové
tam v dáli, hledáte ty země nové.
Pro krále, pro něho, majestát.
Já však sama s tím smutkem co nejde nepřestat.

Kdypak se vrátíte můj milý?
Já sama tu v této smutné chvíli
myslím jen na vás,
pane ctěný.

Vy ke králi si budujete brány
však v srdci mém jen smutek, rány
těch samotářských dní.

A noci, těch nocí kdy má duše tiše sní
o našem vřelém setkání.

S návratem vaším
mám tu víru, modlím se k Bohu
ten dá sílu pro naše šťastné shledání.

Kdopak se lásce ubrání,
ta nezná hranic.
Myslím tu na vás, vy můj pane.
Vidím ty tváře stále známé
při našem rozloučení v přístavu.

Je to už rok, tak dlouhá doba
a stále věřím, já sama tu s výhledem na moře,
že vrátíte se živý, zdravý.
Můj pane čekám stále.

Lásko navždy...

Nikol Morane

Neapol 1785

Autor Paulín, 06.11.2010
Přečteno 529x
Tipy 22
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

mlčím :-)

11.11.2010 14:42:00 | strawbery

líbí

pravá láska opravdu nezná hranic :-)

06.11.2010 09:54:00 | Gabrielle

líbí

Jak od Puškina...

06.11.2010 07:37:00 | labuť

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel