Psaní

Anotace: snad psané před sto lety, i teď však platí. Pravá láska nezná hranic.

Sbírka: Srdeční záležitost.

Píšu vám pane malé psaní
píšu vám sama nad snídaní
tak smutně je mi, smutně samé
když nejste se mnou, vy můj pane.

Když v dáli svoji plachetnici
ženete větrem po kružnici.

Po kružnici rovníkové
tam v dáli, hledáte ty země nové.
Pro krále, pro něho, majestát.
Já však sama s tím smutkem co nejde nepřestat.

Kdypak se vrátíte můj milý?
Já sama tu v této smutné chvíli
myslím jen na vás,
pane ctěný.

Vy ke králi si budujete brány
však v srdci mém jen smutek, rány
těch samotářských dní.

A noci, těch nocí kdy má duše tiše sní
o našem vřelém setkání.

S návratem vaším
mám tu víru, modlím se k Bohu
ten dá sílu pro naše šťastné shledání.

Kdopak se lásce ubrání,
ta nezná hranic.
Myslím tu na vás, vy můj pane.
Vidím ty tváře stále známé
při našem rozloučení v přístavu.

Je to už rok, tak dlouhá doba
a stále věřím, já sama tu s výhledem na moře,
že vrátíte se živý, zdravý.
Můj pane čekám stále.

Lásko navždy...

Nikol Morane

Neapol 1785