SPADLÁ Z NEBE

Polonahá,
stojíš tu a stydíš se.
Bůh stvořil tě z ospalého rána,
a z nocí….hvězd co vidíš je.

Tak krásná,
tak přirozeně pestrá,
Jako mléčná dráha,
tak vzdušná….tak lehká.

Mámení možná přízrak,
měsíční víla.
Polonahá….jen bůhvíjak,
Spadla si z nebe….tam si žila?

Jiskří ti oči,
kůži máš teplou a tak hebkou.
Při pohledu na tebe, svět se semnou točí,
naše srdce….láskou se propletou.

Jsi dar,
jsi vše!....co jsem kdy chtěl.
Cítím se jako bůh….král,
že poznat….jsem tě směl.