Jsi, jsem, jsme

Jsi lidská duše. Zápisník
pro moudra ne snad příštích.
Jsi jako ostré hrany dýk
i krev na popravištích.
Jsi lidská duše. Bez těla
tak lehká, éterická.
Jsi tělo s tváří z popela.
Jsi duše. Téměř lidská.

Jsem lidské tělo. Kůže z osla
napnutá, dobře vydělaná.
Na tu pak léta neúprosná
spisují všechna tvoje rána.
Jsem lidské tělo. Bez duše
tak tupé, nevítané.
Jsem duše a nic netuše
jen čekám, co se stane.

Zbytečné počítat, co život vzal.
Někdy sny pohladí, jindy zebou.
Až já tu nebudu, ty budeš dál.
Až ty mě opustíš, zemřu s tebou.