„Voníš podzimem“ řekl jsi,
když do náručí jsi mě bral.
Kdepak ses toulala,
když já pracoval.
Já koukala se na svět
ze hřbetu koně svého,
trochu pršelo, ale nám
se cválat chtělo.
Lesem,
kde cítíš vůni země,
po loukách,
kde pořád ještě
tráva jemně chladí kopyta.
Jen ses pousmál,
ruce Tvé mě hladí,
sundavají ze mne šat,
polibky chceš mě hřát.
Roztávám a slasti se
oddávám,
poddávám se rytmu
Tvého těla.
„Voníš láskou“ zašeptals,
když sis mě celou vzal.........
rytmus koní i lásce rytmus udává
pak láska voní..a zmar za sebou nechává!!
12.11.2010 13:50:00 | šuměnka