Anotace: /10.11.1997/
Až příliš osamoceni - snad proto
Nás Listopad spojil a do náruče vzal
vše staré a špatné s listím opadalo
my vyšli vstříc novým nadějím co Nám dal.
Již Třináctý rok jsme uzavřeli
do krabičky Našich vzpomínek
čas pádí tryskem divokých koní
Nám stále hoří Lásky plamínek.
Slunce Nám hřejivě další cestu odmyká
říká tím:,, Račte prosím dál."
Vítám ten další rok Hrdě a s Jistotou
neb Rodina pro Nás tou pravou Hodnotou.
KW
Jak báseň nazvat, aha už to mám: Je jako z gruntu. Je v ní jakási prapodstata,.
Asi je to tou rodinou.
18.12.2010 01:33:00 | René Vulkán
Děkuji za milé komentáře :-) Dnes je vskutku nááádherný den a Vy moji drazí Literáčci mi ho jen dokreslujete ještě krásněji. :-)))
11.11.2010 15:52:00 | Sweet KiWi
Pěkné dílko, to my s miláčkem jsme jen o několik málo let méně, ale milujeme se, čím dál tím více :o) Tvé dílko je krásné. ST!***
11.11.2010 10:08:00 | NikitaNikaT.