Doznívání

Venku je krásně,
Ty píšeš své básně
slzami na polštář.
Venku je krásně,
já pod závojem vášně
leštím svou svatozář.

Láska a city
jsou dva zrezlé nýty,
co prasknou nám.
Všechna Tvá slova
brzy zahltí zloba,
já už to znám.

A tak žijeme spolu
v prázdnotě, v bolu,
dal nevíme kam.
Kvůli jednoho kazu
nastal bod mrazu,
nikdo nechce být sám.

Všechny mé činy
se v poháru viny
snadno rozpustí.
Smutek a lítost
pro lásku a bytost
nás časem opustí.

Dvě naše srdce
už bijí jen trpce;
lásku neznají.
Osud a štěstí,
co vzít si chceš pěstí,
Ti nikdy nedají.

Srdce prožily něhu,
teď s osudem sněhu
k zemi padají.
A v marném běhu,
v strnulém lehu
štěstí hledají.