Jsem vichřice. Volná stejně jak pták
Když do klece mě chytíš
tak za chvíli Ti beztak uletím
Jsem chladivá i horká na omak
Jsem zápalka, co škrtnutím se vznítí
A proto něžný buď, já Ti pak budu vším…
Jsem vichřice. Plachá stejně jak laň
Když do tenat mě lapíš
tak za okamžik zmizím zase pryč
Jsem rozlehlá i jinak nekončící pláň
Jsem čas, co stojí stejně jako kvapí
A proto něžný buď, já pak Ti dám svůj chtíč…
Jsem vichřice. Zákeřná stejně jako had
Když do dlaní mě slovíš
tak za nedlouho zuby vycením
Jsem zápor, z něhož kupodivu vyvěrá i klad
Jsem otrava, co v slasti cizí dost ráda si hoví
A proto něžný buď, pak teprve Tě třeba odměním…
jsi vichřice co obejme
do náruče upřímnosti
srdce co hoří city
boří mýty o tom kdo jsme
jsi žebřík do nebe
i ten o který se opřít chce
každý..kdo Tě miluje..
tak to je...
ST
14.11.2010 19:52:00 | Mbonita
Wau.....nádhera,něžnoST****...u Tebe jsem v ráji Tvých nádherných slov:-)
14.11.2010 19:30:00 | Tamara
tvá báseň chutná
jako káva
zmrzlina a čokoláda
jenom má jednu chybičku
že ochutnat
můžeš jen trošičku...
14.11.2010 15:09:00 | Květka Š.
1* - je podle mého gusta,
ať do společných chvilek něha tiše vrůstá...
14.11.2010 09:36:00 | nejsembásník
tak to mám v suchu..
u mě..je to vlastně běžný..
asi máš tuchu..
že jsem všecko..
ale hlavně
něžný :)
14.11.2010 09:06:00 | Bean