Anotace: psáno před 5 lety...jako všechno, co jsem tu zatím otiskla..
Na loďce postavené ze vzpomínek
pluji v myšlenkách proti proudu času.
Chvílemi se kymácí, bojuje s peřejemi
to vzpomínky zabolí - smutno je mi.
Tehdy jsem si přála utéci někam
mimo prostor a čas.
Ale voda se uklidní a na hladině slunce jas
oslní a vykouzlí úsměv na tváři.
Život - to je kruh začarovaný -
čas minulý, ten ze vzpomínek utkaný
čas přítomný a
čas budoucí - ze kterého jednou zbude
nostalgie.
všichni máme svá plavidla
/někdo prám, vor, loďku
jiný koráb, parník, Titanic/
a všichni máme k plavbě svoje pravidla
a někdo na vlnách je hoďku
a jiný půlku života či mžik...
18.11.2010 19:43:00 | šuměnka
Myslím, že totok dílko nepotřebuje bodíky, ani koment, nechť každý si nande v něm to své, tak jako já... Zamyšlenkový obsah a to je moc dobře. ST!
17.11.2010 20:03:00 | NikitaNikaT.