Hledání
Hledání
Anotace: Je pravda, že když lidé stárnou, nechají se chytit do klece sentimentu ...
Jsi jako maják
který přestal svítit
uprostřed tiché noci
a moje loď teď bloudí
a hledá klid tvého přístavu.
Jsi jako nebe
které ztratilo svůj třpyt
a já, coby poutník po hvězdách
bloudím utopená v temnu.
Jsem ztracená uprostřed sebe.
Snídám svoje sny
a zapíjím je kávou
osolenou vlastními slzami.
Chybíš mi, ale neztrácím naději.
Snad se dočkám dne
kdy zažehneš novou jiskru
a já opět shořím.
Poslední tipující: ota.pé, šuměnka, Zasr. romantik, Lorraine, NikitaNikaT., Divoženka1, hašlerka, Mbonita, Gabrielle, CULIKATÁ, ...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Neshoř, ale zahoř pro toho, co tvůj žár trvale ocení!
19.11.2010 21:58:00 uživatel smazán
Dříve než si kafe zavdáš,
dáme spolu mumrajčardáš,
pro příště mě napadlo
vzít si i to křesadlo.
Díky za komentík a dodatečně
vítej v literu.
18.11.2010 20:00:00 ota.pé
Pak už jsem stará
A sedím v kleci
a povídám si sobě vlastní kecy
a sentiment se se mnou divně párá...
18.11.2010 19:39:00 šuměnka
Smutný obsah, však nadějný závěr... věřím, že se dočkáš, aj za cenu, že to třebas bude někdojiný...
17.11.2010 19:33:00 NikitaNikaT.
Čardášová "děvčica",to je pěkný...
--jako babizna mi vůbec
nepřipadáš...
Pěkný den.
17.11.2010 11:38:00 Květka Š.
Návštěvnost
