Anotace: Po dlouhé době zase nějaké dílo...připadám si,jak po úraze,jak kdybych se zase snažila fungovat,ale zatím mi to moc nejde,tak omluvte kvalitu tohoto pokusu
Ráno se probudila v cizí posteli..
Vedle člověka,kterému těžko mohla říkat příteli.
Kdo je ta osoba,co v náručí drží její nahé tělo?
Marně se snaží vzpomenout,co v noci se tu dělo.
Pomalu se začala zvedat...z místa,kde celou noc ležela.
Když mířila ke dveřím...už skoro běžela.
Až venku pochopila,co to vlastně mělo být...
Už neměla důvod své slzy dál krýt.
Plakala a s ní celé nebe...
V tu chvíli jí totiž došlo,že zradila tebe!
v slzách si očisti svou zradu,
vypiš se ze svých bolestí,
zůstanou někde hodně vzadu,
v básních se rozplynou, naštěstí ...
20.11.2010 09:48:00 | nejsembásník
Naopak, jde Ti to báječně. Když jsem jí četla, přenesly se ty pocity ke mně, jako bych cítila tu bolest hlavní protagonistky. A o to se tu snažíme všichni, předat do slov své pocity, vypsat se z toho, co nás trápí. Povedlo se, aspoň mě to, jako čtenáři tak připadá, jak se títíš Ty, toť otázka...ST
20.11.2010 08:45:00 | Sladkalu