Bíle růže plné rosy,
co se dívkám z lásky nosí,
svázal bych paprsky, jenž slunce mi dalo,
mé srdce tvému kdysi se vzdalo...
Z toho míru žije dosud,
nazvěme to, třeba osud...
Je v tom ryzost. Pocit něčeho dávno známého a přece trvalého, jistota proměnlivá, tekutá, kterou musíme dobývat každý den znovu. Hezké.
15.01.2006 22:19:00 | duska.pampeliska
Nádherný vyznání...Jinak děkuji za komentář u mě, z okolí Ostravy nejsem, ale za nabídku děkuji.
15.01.2006 21:10:00 | Keilanne