Moře

Anotace: Pokouším se vyjádřit pocity, "zlomeného" člověka...

V nočním vánku slzy stékají po tváři,
V sypkém písku smutku ornamenty vytváří.
Každou další vteřinou vzpomínka na tvář její se rozpadá,
Z toho všeho už jen hořká pravda vyplývá.
Když už srazila jsi mě na kolena a prohloubila moje dno,
Ani přes rameno se neohlídla, já zjistil jak je ti to jedno.
Tvrdý dopad do reality, ze snů a představ,
Zakotvím zase jinde, jsem poslední loď… co nemá přístav.
Život je jak moře, kde již nestačí nám snít,
silnější a odvážnější než ostatní musíš být.
Vše co mělo význam a smysl, dnes podstatu svou ztrácí,
Jen co vyjdem z pekla, svět se zpět hned vrací.
Jak začarovaný kruh tohle zdá se ,
Že vše končí jednou tečkou jako tyhle verše.
Jeden druhého zraňujeme, vlastní pomstou slábnem,
jednoho dne zazvoní naposledy…Amen