Niterní bouře

Žár těla mrazí ten hrozivý sen,
život se srazí na jediný den.

Střípky duše, co jsou mimo tvůj svět,
rány hluché, jimž nelze uletět.

Život ztracený, co kolem se míhá,
boj náš prohraný, kde tma se už sbíhá.

Světlo již bledne, zima sílí,
tělo už chřadne, hlava se mílí.

Slza padá, moře ji přijímá
a potom shledá, že Bůh srdce stíná.

Otázky křičí, touha po umlčení,
krev z těla srší, smrt roste v zapomnění.

Život je prostý, jen smysl se ztrácí,
jsi-li však mrtvý, ten plamen se vrací!