Zoufalství

Tma a ticho kolem,
jen srdce slyším bít.
A Čas křičí:,,Honem, honem´´,
ať nenechám tě jít.

Tam v dálce lásko mizíš,
stín tvůj bledne, slábne.
Kolikrát mi cestu zkřížíš,
než dočista zapomeneš na mne?

Slzy, křik, pláč! To všechno nanic,
nevracíš se zpět.
Mé zoufalství nezná hranic,
už neznamená nic takzvaný svět.

Na rukou krev
a v očích slzy,
jméno tvé mi visí na rtech,
vrať se mi, prosím brzy..